Pandemie z první ruky

Na podzim 2019 v Kongresovém centru Praha proběhlo setkání odborníků Evropské společnosti pro urgentní medicínu (EUSEM). Mezi odbornými delegáty byla i MUDr. Šeblová, česká ambasadorka celého projektu.

Při probírání tématu pandemií v rámci medicíny katastrof, by tehdy nejspíš delegáty ani ve snu nenapadlo, jak blízko jedna je, a že se za pár měsíců ocitnou ve svých zemích v tzv. první linii.  Podle MUDr. Šeblové nebyla otázka, jestli pandemie udeří, ale spíše kdy.

Lékařce Janě Šeblové z kalendáře odpadly plánované semináře a přednášky a místo toho se ocitla v tzv. první linii. Jak říká, nastal čas, kdy se všichni musíme učit novým věcem a postupům, ale přirozeně největší tlak je na pracovníky právě ve zdravotnictví. Jana Šeblová vysvětluje: „V současné době se jednak snažíme s kolegy zorientovat na nových požadavcích a výzvách, učíme se za pochodu a snažíme se i v maximální možné míře informace sdílet a diskutovat o nich. V práci jsme se všichni museli adaptovat na nové postupy a osvojit si dovednosti, které jsme dosud nepotřebovali (například správně si oblékat a zejména svlékat osobní ochranné pomůcky, třídit pacienty nejprve z hlediska možnosti jejich infekčnosti, a pak teprve vše ostatní apod.). Případně to, co jsme provozovali rutinně, přizpůsobit novým požadavkům. V ČR máme obrovskou výhodu v tom, že nástup pandemie byl o 1-2 týdny později než například v Itálii, a tak jsme měli možnost se poučit.“

MUDr. Jana Šeblová je v komunitě lékařů aktivní a jako spousta dalších je součástí online diskuzí a fór, kde zdravotníci komunikují napříč světadíly, aby si tak předali nezbytné poznatky a zkušenosti. Evropská společnost urgentní medicíny, která byla organizátorem loňského pražského kongresu, začala například pro členy pořádat pravidelné webináře o problematice COVID-19.
Ze situace podle Jany Šeblové však vyplývá i mnoho pozitivního. České firmy neváhaly a začaly vyrábět štíty a masky, které následně nemocnicím darovaly: „Ač si na sentiment moc nepotrpíme, býváme dojati. Hlavně nad ochrannými pomůckami (štíty a maskami s filtry) jsme na počátku pandemie skákali radostí jak malé děti u vánočního stromečku.“

Propuknutí pandemie podle ní bylo jen otázkou času, ačkoliv odborníci spíše očekávali mutaci chřipkového viru. Jako příklad uvedla pandemii prasečí chřipky v letech 2009–2010, která zdaleka nebyla tak agresivní a mnoho lidí tuhle probíhající situaci neregistrovalo. Ona ze svého pohledu ale vidí veliký posun v komunikaci se zdravotníky: „Instrukce a celkový management krizové situace je nesrovnatelně lepší než tehdy. V roce 2009/2010 přicházely ze všech stran (MZ ČR, ČLK, KHS a další instituce) dlouhé dokumenty, které člověk ani nestačil zpracovat, natož předat dále, organizace byla chaotická, a pokud by šlo o pandemii dnešních rozměrů, nechci si to ani představovat. Nyní samozřejmě není vše bezchybné, ale pokyny byly od počátku v jednotné grafické formě, poměrně stručné a vcelku racionální.”

Na otázku, co ji za poslední dobu potěšilo odpověděla takto: „V posledním týdnu jsem ošetřovala dva pacienty v závažném stavu, oba jsme zvládli s mými týmy ošetřit i s ohledem na naši bezpečnost, oba jsem diagnostikovala správně a správně je transportovala do centrové péče – zdá se to samozřejmé, protože je to přece moje práce, ale dnes všechny systémy urgentní péče řeší i otázku, aby pacienti nebyli postiženi tím, že nedostanou adekvátní péči právě pro nadměrné soustředění na pandemii. Musíme se postarat o pacienty s infekcí, ale i se všemi ostatními akutními stavy (z nichž někteří mohou být též nakaženi) – infarkty, cévní mozkové příhody ani úrazy si pauzu nedaly.“

MUDr. Jana Šeblová, Ph.D. byla 12 let předsedkyní České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP a nyní je vědecký sekretář. Ve stejné roli působila 3 roky i v  European Society for Emergency Medicine (EUSEM). Působí jako lékařka na dětském urgentním příjmu Fakultní nemocnice Motol a na urgentním příjmu v oblastní nemocnici Kladno. Zároveň je šéfredaktorkou časopisu Urgentní medicína.